Hodnocení práce školy je prováděno v několika úrovních. Základním a nejdůležitějším systémem je autoevaluace (sebekontrola), tj. hodnocení vlastních přístupů a výsledků práce. Autoevaluace vyžaduje profesionální i osobní odpovědnost. Je náročnou a nedílnou součástí práce všech pedagogů školy, zejména však pedagogů speciálních. Úkolem evaluační činnosti je zajištění zpětné vazby a profesionálního posouzení vlastní činnosti za účelem upřesnění, příp. potvrzení vytýčených postupů práce.
Pedagogové se každodenně zamýšlí nad dětmi, nad průběhem vzdělávání, nad vlastní prací i prací svých kolegů, nad vypracovanými individuálními plány, nad tím, co udělali, co dětem zprostředkovali či nabídli, jak to děti přijaly apod. Chtějí vědět, co se podařilo, v čem byli úspěšní (a v čem tedy budou pokračovat), a stejně tak je zajímají i problémy. Ptají se sami sebe, zda pracují správně, zvažují, přemýšlí, odhalují problémy, navrhují jejich řešení. Neustále sledují a vyhodnocují vzdělávací práci i vše, co k ní patří.
Kromě trvalosti a soustavnosti má tato práce svá další pravidla, mezi něž patří systematičnost, plánovitost, kompetentnost a komplexnost. Informace je nutno sbírat pravidelně a vyhodnocovat podle předem daných kritérií, aby získaný obraz byl pravdivý a objektivní.
Hodnotící systém zahrnuje tyto materiály:
Materiály „Roční zhodnocení“ a „Výstupní zpráva“ jsou se souhlasem rodičů poskytovány odborníkům, kteří mají dítě v péči. „Výstupní zpráva“ je velmi důležitým dokladem pro základní školu, kam dítě nastupuje k povinné školní docházce.